| Náramek |
|
|
| Napsal Jana | |||||||||||||||||||||||||
| 2009-05-28 16:42:28 | |||||||||||||||||||||||||
|
Koupil jí dárek. dárek, který jí měl říct, jak velká je jeho láska k ní. Ten dárek byl tenký náramek z toho nejcennějšího kovu na světě-zlata. Ani cena toho náramku se však nevyrovnala její ceně. Nasadil jí náramek na její jemné zápěstí. Přijala ho s nadšením. S radostí v srdci a úsměvem na rtech ho objala a políbila. Políbila ho svými vášnivými rty a zapojila do toho i jazyk. Hrál si v jeho ústech se svým kamarádem. Hráli si spolu jako malé děti. Škádlili se a zároveň objímali. Její ústa se od jeho nanednou odtrhla: Promiň, už musím jít do práce." ,,Tak běž, budu na tebe myslet, miláčku." Stihla mu věnovat poslední zamávání a pohled na rozloučenou. Její zelené oči tajemné jako hluboký prales se zadívaly do těch jeho mandlových, zamilovaných a plných hrdosti, že má takovou přítelkyni. Její oči řekly jen: ,,Ahoj, lásko. Uvidíme se později, " a ona se otočila. Otočila se a vyrazila směr Tesco, kde pracovala. Vítr si pohrával s jejími havraními vlasy, vlasy, které bylo to poslední, co z ní spatřil. Vlasy, které tolik miloval a které byly tak jemné na dotek. Večer si pustil v televizi zprávy: Nedaleko Tesca se stala nehoda. Mladou dívku srazilo auto, které řídil opilý řidič. Ten byl na místě mrtvý, dívka je naštěstí ješrě naživu. Ne!!! To je ONA!!! Okamžitě se rozběhl za svou milou. Nesmí ho opustit, ne! Na to ji moc miluje. Přiběhl právě v okamžiku, když ji záchranáři nakládali do sanitky. Chytil ji za její křehké zápěstí, zápěstí, na které ještě ve dne nasadil náramek, za který mu ona tak vášnivě poděkovala. Ona, hledíc do jeho očí plných slz, zašeptala: ,,Ahoj, má lásko. Tak se zase vidíme." Její oči se zavřely. Oči, které byly tak rády za každou chvilku strávenou s ním. Ústa, která líbala nejlíp na světě, ztichla. Ale ještě nebyl konec! Chlapec užuž propadal svému žalu, když vtom se vzchopila! ,,Neumírej!" vzlykl. ,,Neboj. Budu se mít dobře. Ať budu živá, či mrtvá, navždy Tě budu milovat nejvíc ze všech," zněla její poslední slova. Oči, jindy tak jasné a plné života, zhasly. Najednou byly kalné jako voda v kaluži. Ústa jindy tak hovorná, byla najednou tichá jako...jako ticho. Ruka, kterou tak pevně svíral s vírou, že ho zase bude hladit po tváři, najednou ztěžkla a klesla podél jejího těla. On se podíval do své dlaně. Už nedržej její mrtvou ruku. Ne. V dlani mu zůstal jenom tekný zlatý náramek, jediná vzpomínka na ni.
Komentář mohou přidat pouze registrovaní uživatelé!
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
|||||||||||||||||||||||||
| Aktualizováno ( 2010-07-27 01:16:43 ) | |||||||||||||||||||||||||
| < Předch. | Další > |
|---|